Dubaj

Pro přepravu do honosné perly Spojených Arabských Emirátů, jsem zvolil ekonomické řešení v podobě SmartWings. Zpáteční letenka vyšla v polovině ledna na cca 5.300,- kč včetně 23kg odbaveného zavazadla, což je víc než slušné. Pro neznalce – SmartWings je nástupcem bývalého Travel Servisu a v současné době největší leteckou společností v České Republice. V průběhu roku 2018 jsem měl tu čest letět několikrát s Ryanair a mohu zodpovědně říct, že kvalita služby mi připadala u SmartWings výrazně lepší za srovnatelné náklady. Sedadla u SmartWings jsou určitě pohodlnější a ve standardním tarifu máte v ceně na této destinaci i teplé jídlo a nápoje. Pokud máte jako já rádi pohled na osvětlené město, zvolte si místa na pravé straně u okna. Při přistávání budete přelétávat Perský záliv směrem od Íránu a celé město včetně Burj Khalify budete mít jako na dlani. Dosedli jsme lehce po sedmnácté hodině místního času po cca 6 hodinovém letu. Okamžitě nás přivítalo příjemné teplo a dalo tak vale obavám o vhodnosti cestovat sem v lednu. Po  vyzvednutí zavazadel jsem vyměnil asi $20  (rozhodně nedoporučuji na letišti měnit veškeré peníze – kurzy jsou dost nevýhodné) na místní měnu (AED – Dirham) a koupil si za 25 AED (cca 150 kč) NOL kartu na městskou hromadnou dopravu. 19 AED z této částky je kredit na jízdné a zbytek poplatek za vlastní kartu. Více o detailech používání karty si můžete nastudovat zde. Teď už vím, že na dopravu do hotelu s těžkým kufrem se vyplatí spíše Taxi ( o to více pokud cestujete ve dvou ) nicméně ten večer jsem pro neznalost místních poměrů zvolil radši autobus. Hromadnou dopravu a jízdní řády obvykle řeším aplikací ve smart phonu. Konkrétně pro Dubaj jde o app. Wojhati a její internetovou verzi naleznete zde. Předpokládá se, že si na Google maps předem naleznete alespoň jméno nejbližší zastávky od Vašeho hotelu nebo místa kam směřujete.
Takže zastávka hned před terminálem č. 2 a autobusy jezdí kyvadlově každých 10 až 30min. podle denní doby. Po nástupu je nutné v terminálu označit počátek cesty přitisknutím karty a stejným způsobem postupovat i při výstupu, jinak Vám systém odečte jízdné až na konečnou dané linky. Číslo očekávaného autobusu dorazilo za chvilku a tak jsem měl radost, jak mi plány díky poctivé přípravě zase vycházejí. Po pár minutách jízdy jsem jen tak pro kontrolu nakouknul na mobil do mapy, jestli se pohybujeme alespoň přibližně očekávaným směrem. No, zatím to teda moc nevypadá, usoudil jsem po chvíli a dál hypnotizoval display…ale dám řidičovi ještě chvilku šanci, aby to otočil. Nebudu Vás dlouho napínat jak to dopadlo. Řidič mé přání poslané éterem nevyslyšel a já místo na jih do centra upaloval se dvěma kufry dál na sever. Bože…na pár vteřin jsem zaváhal a přejel očima po spolucestujících s prosebným výrazem, kdo mi poradí. Oslovil jsem mladou dvojici s nadějí, že angličtina už snad dorazila i sem. Radost z toho, že mi rozumí vystřídalo zklamaní, že jsem sice ve správném autobusu, ale opačným směrem. No nic,  takže vystoupit a znovu. Dvojice mi ochotně vysvětlovala, že nejlépe se dostanu na požadované místo kombinací asi třech autobusů společně s metrem, což mě při pohledu na dva kufry docela vyděsilo. Selský rozum mi napovídal, že když prostě jen přejdu ulici na druhou stranu a nastoupím na stejný autobus opačným směrem, musím se dostat kam potřebuji i bez přesedání… No přece to teď nebudu měnit, když už jsem to tak krásně vymyslel ještě z domu od pc. Po hodině cestování jsem se tedy zase s úspěchem objevil před terminálem 2 dubajského letiště a potom už dále pokračoval jak bylo původně v plánu….Sice jsem místo 20min. cestoval z letiště asi 2,5hodiny, ale nakonec proč se trochu nepovozit…Z toho plyne poučení, abyste radši před nástupem ověřili s řidičem správný směr….zastávka na oba směry je totiž pořád ta samá jako to bývá třeba na autobusových nádražích.
K ubytování jsem vybral Al Khoory Executive Hotel. Je to poměrně nová stavba v klidnější části Dubaje, asi 15min. jízdy autobusem severovýchodně od centra. Hned za rohem je rušná ulice (Al Hudaiba Rd) plná restaurací a obchůdků, kde můžete za poměrně lidové ceny povečeřet a nakoupit si vodu a drobnosti. Tak to taky dopadlo i první večer. Zaplul jsem hned do první útulné hospůdky, která mi padla do oka a potěšil prázdný žaludek pořádnou porcí grilovaného kuřete se salátem (mají tady na to velmi zvláštní postup – půlku kuřete nařezají na placato a dají na gril, takže je celá krásně opečená) a zapil to asi půl litrem šťávy z čerstvě vymačkané mrkve s limetkou…mňam. Sečteno a podtrženo útrata 35 AED což je v přepočtu asi 200,-kč.
No tak první den úspěšně za mnou a jde se na kutě.

Druhý den ráno hlásila předpověď nejteplejší den z týdne, což přímo lákalo ke koupání a taky trochu k poválení na krásné písečné pláži. Asi 15min, chůze od hotelu byla pláž Jumeira s výhledem na dubajské mrakodrapy z úvodní fotky. Přiznám se, že nejsem úplně plážový typ, takže jsem se asi po hodince válení začal nudit a spřádal plány co s načatým dnem. Přesto, že patří v Dubaji leden mezi nejchladnější měsíce roku, slunce pálilo jako o život a já brzy hledal na cestě do centra trochu chladu. Naštěstí jsou ve městě na vedra dobře připravení a na každém rohu jsou klimatizované zastávky autobusů kam se dá schovat. Do centra Dubaj Mall, u kterého je i nejvyšší budova světa Burj Khalifa (828m) jsem dorazil kolem poledního. Pohled na stavbu z bezprostřední blízkosti mi vyrazil dech.    

Dubaj Mall je velice rozsáhlé několikapatrové nákupní centrum, kde můžete kromě obchodů snad všech světových značek nalézt i takové specialitky jako je obří akvárium nebo sjezdovku na pár obloučků. Hned u nákupního centra se vine 275m dlouhý vodní kanál Burj Lake, kde každou půlhodinu probíhá hudbou doprovázené představení „Dubai Fountain“. Když se setmí a okolí rozzáří paprsky laserové show….když mohutné proudy vody tryskají v rytmu hudby až do výšky 150m, je opravdu na co koukat. Viz ukázka zde.
K návštěvě vyhlídky na nejvyšší budově světa – At the top Burj Khalifa, doručuji jednoznačně čas těsně před západem slunce. Ceny jsou sice na tyto hodiny o trochu dražší než přes den (205AED versus 141AED), ale ten pohled za to stojí. Cesta do 140 patra Vám kvůli davům turistů a bezpečnostním opatřením zabere přibližně hodinu. Teď mám na mysli čas než se dostanete vůbec k výtahu, protože ten Vás už vyveze nahoru za cca 1 min. Wau to je rychlost…a díky nejmodernějším technologiím to ani nijak zvlášť nepocítíte. Vstupenky je dobré objednat a zaplatit nejlépe pár dní předem přes net tady.

Co si budeme povídat, centrum města je velice pompézní a honosné. Šejci si na okázalost opravdu potrpí a to co draze vybudovali si jen těžko nechají někým kazit. Buďte připravení na mimořádná bezpečnostní opatření kamkoliv se hnete a dejte si veliký pozor na dodržování pravidel, na která upozorňují všudypřítomné informační tabule. Jedním z nich je zákaz konzumace jídla a pití v dopravních prostředcích, na zastávkách i nástupištích metra. Čistota nade vše…Další z věcí na které doporučuji dát si pozor je nástup do správného vagónu metra. Jsou oddíly pro ženy a děti a také tzv. Golden class vozy. Tam mohou jen držitelé zlatých NOL karet a to si pište, že vědí jestli ji máte nebo ne, když s ní u terminálu vcházíte do placeného prostoru. Zmíněné oddíly jsou zřetelně značené již na podlaze nástupiště před vstupem do vozu, takže víte kam nastoupit ještě dříve než vlak dorazí. A věřte, že dorazí na centimetry přesně. Výhodou cestování metrem po Dubaji je to, že operuje na všech linkách nad zemí a navíc zcela automaticky. V místech, kde bývá standardně kabina řidiče je normální vagón, takže se můžete celou cestu kochat pohledem na trasu před Vámi.

Mějte oči na stopkách, jak se kde označuje jízdné…např. v autobusech je to jasné – ve voze, metro – turniket, nicméně třeba pro tramvaj je terminál pro označení jízdy na nástupišti a do placeného prostoru se dostanete i bez karty. Počátek cesty tedy označujete před nástupem do vozu.
Pro složité cíle mimo dosah MHD, nebo pokud cestujete ve skupině doporučuji taxi. Ceny jsou v porovnání z Českem asi poloviční a nemusíte se obávat žádných zlodějin. Všechny vozy patří velkým společnostem a používají taxametr.
Pokud se chystáte poznat město opravdu důkladně a jste navíc limitováni časem, nejlepším řešením pro Vás může být zakoupení některého z poznávacích zájezdů po městě, viz třeba zde. Na výběr máte z několika programů třeba ve dvoupatrovém autobusu, se zastávkami v nejzajímavějších částech města s večerní plavbou po Dubaj Creek atd. Možností je opravdu hodně.
Když už jsem zmínil Dubaj Creek, musím Vám o něm napsat alespoň pár řádků. Podle názvu Creek neboli potok by se dalo usuzovat, že jde o nějakou strouhu, nicméně opak je pravdou. Tento 14km dlouhý potůček, rozdělující starou část Dubaje (Deira) od nové (Bur Dubaj) je široký v nejširších místech asi jako Vltava v Praze. Z jednoho břehu na druhý se můžete nechat převést za symbolický 1 dirham, tedy asi 6 kč loďkou zvanou „ABRA“

Po přistání na zastávce „Old Souk Abra Station“ mě pohltila stará Deira v tom nejlepším slova smyslu, jaký si umíte představit. Vůně koření a orientu byla cítit už na dálku. Nedalo se odolat. Jako elektrizovaný jsem klopýtal přímo do epicentra Deiry – na tržiště Old Souk.
Sotva jsem udělal pár kroků směrem k prvním stánkům, měl jsem u sebe prvního trhovce. S úsměvem na rtech mi začal omotávat turban kolem hlavy a táhl mě sebou do svého doupěte. Do pěti minut jsem byl oblečený jak z reklamního bilboardu na ropná pole a začala neúprosná hra, kolik to všechno bude stát. Vyvolávací cena byla zdrcující, 1000 AED – 6.000,-Kč.
No, dobrý pokus, usoudil jsem a bez mrknutí oka kontroval. Maximálně 50 kamaráde. Obchodník se chytil za hlavu, začal lomit rukama a volal něco k Aláhovi. Hochu, já nejsem německý turista, pro kterýho je to všechno pořád levný, já jsem chudej chlapec z Čech. Použil jsem oblíbenou vyjednávací taktiku. Naštěstí brzy pochopil, že škubání kuřat se mnou nebude na pořadu dne, takže jsme se asi po deseti minutách domluvili na 150 AED – 900kč. Celé vyjednávací divadýlko doprovázel vzlyky, že rodina zase nebude mít co k večeři a jaký jsem vyděrač. Když jsem procházel kolem jeho obchůdku o 10 minut později, už se zase na celé kolo smál a mával mi na důkaz úcty, že jsem se od něho nenechal tak snadno nachytat. Ale samozřejmě že nechal, zjistil jsem už o den později v Abu Dhabi, kde
stejnou sestavu prodávali na tamním tržišti za 120 AED. A pak věřte Arabům…No nic, byl jsem stejně rád, protože u nás bych za podobný mohérovo-bavlněný obleček dal nejméně 3x tolik.

Abu Dhabi

K výletu do nedalekého hlavního města Spojených arabských emirátů – Abu Dhabi můžete využít hned několik možností­. Místní cestovní kanceláře, jejichž pobočky jsou ve většině větších hotelů Vám nabí­dnou výlet na klíč od hotelu do hotelu se zastávkami na údajně nejzajímavějších místech města.
Moje zkušenosti s tímto typem výletu je spíše negativní­. Nemusí­ to tak být samozřejmě všude, nicméně za mně je spíše pro ty, kteří­ se obávají cestovat na vlastní­ pěst nebo si rádi užívají pohodlí organizovaného výletu. Cena za celodenní výlet byla 200AED t.z. asi 1200,-kč – platí se předem.
U mě to bylo tedy takto:
Odjezd byl naplánovaný na 9:00 ráno od hotelu. V lobby se začali shromažďovat moji budoucí spolucestující a společně jsme hledali kdo nás vyzvedne. Teprve kolem půl desáté se objevil delegát kanceláře s tím, že musíme počkat na další pasažéry až dorazí ze svých hotelů. Další půlhodina čekání a nic. V 10:15 dorazil minibus a že tedy konečně můžeme nastoupit. Další půlhodina čekání na zbytek výpravy. V 10:45 jsme vyrazili na cca 2h cestu…
Lehce po dvanácté hodině jsme dorazili k první zastávce, tedy mešitě Sheikh Zayed Mosque. Pohled z bezprostřední blízkosti Vás naprosto ohromí….

Řidič minibusu nám na prohlídku stanovil cca 1,5h což se při nejlepší vůli dá jen těžko v pohodě zvládnout. Davy turistů a obvyklá bezpečnostní opatření Vám zaberou téměř hodinu než se vůbec dostanete na půdu opatství. Ke vstupu je nutné pouze vyplnit na terminálu Vaši národnost a pár dalších maličkostí. Vstupné se neplatí. Pro úspěšné vpuštění do areálu mešity je nutné splnit požadavky na oděv – tedy ženy zahalená ramena, nohy a vlasy…pokud sebou nemáte potřebné oblečení, můžete si zdarma zapůjčit oděv, který Vás potřebně zahalí. Pro pány bohužel takový servis neposkytují, takže je nutné s oblečením počítat už při plánování cesty. Dejte si pozor i na zahalení tetování, které v těchto místech působí také nepatřičně a je třeba je zakrýt.
Jinak je mešita opravdu velice působivá a ohromí Vás svou velikostí, naprostou čistotou a opravdu velikou okázalostí. Vybudována byla mezi lety 1996 a 2007 a při bohuslužbách pojme až 41tisíc lidí.
K dalším zastávkám na obvyklé trase po městě poznamenám jen tolik, že jsou určeny hlavně k tomu, aby agentura či řidič získali provizi z případných obchodů, za jejichž účelem se zastavuje třeba v prodejní galerii s koberci nebo se šperky. Pouze letem světem jsme projížděli okolo paláců manželek bývalého prezidenta a potom skoro hodinu hledali místo, kde poobědváme za rozumné peníze. Nabídka luxusní restaurace od agenturního řidiče za cca 50€ na hlavu jistě už obsahovala všudy přítomnou provizi a všem v autě se zdála zbytečně přemrštěná. S díky jsme tedy odmítli a požádali o nalezení rozumnější varianty občerstvení. Z cesty jsme se vrátili do hotelu až kolem deváté večer a já ještě na rychlo vyrazil autobusem do centra pořídit pár nočních záběrů noblesní metropole. Druhý den ráno jsem již měl vyzvedávat auto na letišti a mířit směr Omán, takže to byla poslední příležitost vidět nejvyšší budovu světa v působivém nočním osvětlení.

Omán

Poslední snídaně v hotelu Al Khoory a pak už rychle odhlásit a chytit taxi na letiště.
Pro cenovou představu, byla cesta cca 13km za 18AED – 108Kč. Na terminálu jsem vyhledal kancelář autopůjčovny, kde jsem měl zamluvené auto a během cca 20min. vyřídit potřebné formality. Pronájem auta, řeším většinou s předstihem na www.rentalcars.com a vybírám hlavně dle dostupných půjčoven a osobních zkušeností s nimi z předchozích pronájmů. Určitě neuděláte chybu, pokud se budete řídit i jejich hodnocením od zákazníků. V tomto případě bylo potřeba prověřit ještě jednu maličkost a to, která z půjčoven umožňuje s autem vycestovat za hranice Spojených Arabských Emirátů směrem do Ománu. Firma „Budget“ byla vlastně jediná, kdo toto nabízel, takže bylo rozhodnuto. Sice jsem mohl jít ještě cestou přejezdu z Dubaje do Muskatu autobusem, ale když jsem spočítal potřebné náklady o moc lépe bych na tom nebyl a to nepočítám čas strávený jednotlivými přesuny na autobus a do půjčovny v Ománu atd. Zabralo by to prakticky celý den a takhle jsem byl už kolem 16hod. na místě v hotelu. K cestování do Ománu potřebujete vízum. To které jsem vybral já (typ 26A) bylo na 10 dní za 5,- OMR což je asi 300kč a zažádal jsem o něho on line na adrese zde. Vyřízení trvalo asi 3 dny a vízum mi přišlo v pdf do e-mailu. Další nezbytný dokument, kterým se budete prokazovat na hranici je tzv. „No objection letter“ vydaný autopůjčovnou a vyjadřuje souhlas s překročením hranic. Bez tohoto dokumentu Vás s autem ze země nepustí. Autopůjčovna navíc přesně specifikuje který hraniční přechod, smíte překročit. Pro přechod do Ománu z Emirátů to byla Hata a naštěstí je to zcela na hlavní trase, kudy byste tak jako tak projížděli. Cesta z Dubaje do Muscatu je dlouhá cca 450km a zabere Vám přibližně 4,5h. Připravte se na to, že na dálnici není po cestě ani jediná benzínová pumpa, takže je nutné s natankováním a případným občerstvením počítat už před vyjetím. Auta z půjčoven bývají většinou natankována do plné, takže na začátku cesty asi nemusíte řešit. Samotné překračování hranic je poměrně hodně formální a obsahuje celkem 4 zastávky. Na každé od Vás budou chtít nějaký dokument, budou Vám rozdávat a zase vybírat různé kartičky, prohledávat kufr apod. Poslední věc, která mě napadá je nutnost zaplatit pojištění z provozu vozidla pro Omán – jakožto auto půjčené v Emirátech pochopitelně není pojištěné mimo území SAE, ale úředník na hranicích Vás na tuto skutečnost upozorní a pojistné od Vás vybere. Na týden přijde pojištění na 20 OMR, tedy asi 1200,-Kč. Když posčítáte všechny náklady za auto, dostanete se na týden na částku zhruba 8000,-kč. Určitě jsou země, kde se to dá pořídit levněji (třeba na Bali vyšel týden i s benzínem na 3000,-kč) nicméně za pohodlí a rychlost každodenních přesunů to určitě stojí.